Jak si vypěstovat základní plodiny permakulturně a to nejen na Hané

Permakulturnímu pěstování  jsem se začal věnovat loni po kurzu Katky Horáčkové. Na nově založených záhonech se nám podařilo vypěstovat dýně Hokaido, cukety, ale i mrkev, červenou řepu, nebo brambory v seně.
To mě samozřejmě potěšilo a podpořilo moji další pěstitelskou činnost.
Při pátrání po dalších pěstitelských postupech jsem objevil web Marka Kvapila Potravinovezahrady.cz, který nabízel začátkem května víkendový kurz potravinové bezpečnosti věnovaný pěstování dýní, luštěnin, kukuřice a brambor s možností odvést si semínka  některých zajímavých odrůd domů. ( to mě lákalo asi nejvíc). Kromě pěstování se mělo probírat i semenaření. Kurz se konal v zajímavém objektu ekocentra v Horce nad Moravou kousek od Olomouce.

Příjezd do Ekocentra by poněkud opožděn

Na kurz jsem dorazil s tříhodinovým opožděním – v Olomouci jsem nastoupil do špatného vlaku a pak jsem zbytek dostopoval (je to neuvěřitelné, ale zastavili mi dva zahradníci, díky). Naštěstí jsem snad nepřišel  o nic zásadního z pěstování. Zrovna probíhala ukázka broušení nářadí a ukázka práce s plečkou. Následoval film The Power of Community, kterak se Kuba vypořádala s ropnou krizí po rozpadu Sovětského svazu. Film jsem už jednou viděl a hodně mě zaujal, můžu jenom doporučit. Téma ropného zlomu a následné krize se ostatně neslo celým kurzem. Ostatně jedním z jeho cílů bylo se na takovou krizi připravit. Inspirací a často odkazovaným zdrojem byla Carol Deppe a její kniha Nezdolný zahradník (v originálu The resilient gardener).
Druhý den dopoledne bylo ve znamení dýní – jak je poznat, pěstovat a následně zpracovat. Marek přivezl dýně ze své úrody. A byly to dýně, které jsem neznal. Sugarloaf Delicata (sladké brambory), Sweet meat Oregon Homestead, Blue Ballet, zelené Hokaido a špagetovou tykev.

Po teorii jsme se pustili do vařeni resp. pečení dýní  na testování jejich chuti. Když byly dýně v troubě, začalo se s výrobou oběda. Dýňových noků, zahuštěných kukuřičnou moukou a fazolového guláše. Jak to dopadlo si můžete prohlédnout na fotkách. A chutnalo to kupodivu báječně. A jak dopadl test?  Asi nejvíc mi chutnala Blue Ballet. Byla chuťově hodně výrazná.

Odpoledne jsme se věnovali pěstování, zpracování a kulinářskému využití kukuřice, která se jmenuje Malované hory. Tahle kukuřice moučného typu se v Čechách běžně nepěstuje. A je to škoda. Nejen že má báječnou chuť, ale taky skvěle vypadá. Jedná se vyšlechtěnou odrůdu ze starých původních indiánských odrůd a je vhodná  i do chladnějších oblastí. Tedy uvidíme, jak se jí bude dařit ve Šluknovském výběžku.

Co se mě hodně líbilo, byl elektrický mlýnek na obilí. Tenhle typ uměl mlít i kukuřici (což všechny mlýnky na obilí neumí). Z ní jsme potom vyráběli kukuřičné tortilly k dýňové polévce. Tortilly z  čerstvě umleté mouky mají něco do sebe.

Po pěstování kukuřice přišly na řadu fazole. Marek měl pro nás přichystány dvě staré odrůdy fazolí  z Gengelu Vojákové a Šparglovka (Sedlácká). Kromě popisu pěstování, škůdců a uskladění jsme si zkusili mlácení fazolí.  (fazole se dají do pytle, následně se po nich chodí a nakonec se proudem vzduchu oddělí struk o semen)

Marek kontroluje jestli jsou fazole odděleny od struků

Jak na vlastní semínka

V neděli přišly na řadu základy  semenaření  – jak a proč si vytvářet svoji semenou banku, jaké jsou zásady pro semenaření, aby nedošlo ke vzájemnému nechtěnému křížení odrůd rostlin, jak si vybírat rostliny ze kterých chceme použít semena. Došlo na využítí starých odrůd rostlin, které lze dnes sehnat například přes Gengel. Marek tam měl i starší českou knihu Semenářství, kterou jsem na rychlou ofotil a můžete si ji stáhnout zde.

Odkazy k nákupu semínek:

https://www.nicholsgardennursery.com

http://www.brownenvelopeseeds.com/

http://www.adaptiveseeds.com/

Co na závěr

Pokud bych měl ohodnotit přínos kurzu, tak pro mě je 100%. Dozvěděl jsem hodně nových informací, které jsou důležité. Marek má ke kurzu velmi podrobně vypracovaná scripta, takže se k informacím můžu kdykoli vrátit.  Co se mi líbí je, že postupy které vyčetl jinde má ověřené praxí a upravil si je pro české poměry.

Naopak, co mě trochu mrzelo je, že jsem neviděl, žádnou novou zahradu, nebo pozemek, který funguje na principu organického pěstování. Pokud, tedy očekáváte, že se budete prohánět po zahradě a sbírat inspiraci, tak budete zklamáni. U ekoncentra je jen malá bylinková zahrádka, kde toho moc neuvidíte. Ještě bych měl připomínku k dopravě. Kromě již zmíněného vlaku, který zřejmě odjíždí z jiného nástupiště, než na kterém svítí cedule, je možné dostat se do ekocentra městskou dopravou.  Autobus, ale nejezdí od nádraží ČD a jízdní řád města Olomouc je dost chaotický a jaksi předpokládá, že už Olomouc znáte. Takže třeba místo Horka nad Moravou, používá jen Horka. Možná by nebylo úplně od věci dát, udělat mapku s popisem trasy a čísly autobusů a tramvají.

Fotky z kurzu:

Related Posts via Taxonomies

• Permakultura ve Šluknovském výběžku